Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Od současnosti k budoucnosti (v naší školičce)…

Chtěla jsem začít psát svou reakci na 7. a 8. týden…jako první mne však upoutala aktualita o ukončení práce portálu RVP k 6.1. 2012, nevěřícně hledím na obrazovku a i když na videokonferenci informace z úst pana Brdičky zazněla, stále se mi nechce věřit. Tolik perfektních informací, nápadů, práce, inspirace pro mnoho učitelů. Chce se mi obyčejně zakřičet: Proč? Jak to tedy vlastně je se systémovostí a vzdělávací politikou státu pro 21. století?Odpověď zná jistě každý z nás, kdo se ve školství už pár let pohybuje…smutné!

Přemýšlím o současnosti a vzdělávacích technologiích v naší školičce. Opravdu hektické čtvrtletí. Díky penězům z projektu EU se podařilo vybavit 21 učitelů – tvůrců DUM  notebooky, máme novou multimediální učebnu s interaktivní tabulí a deseti notebooky ( zatím :-) ), v další třídě je nový dataprojektor s ozvučením a plátnem a v hudebně nové elektronické varhany pro náš dětský sbor. Školení jsme pořádali sami pro sebe, abychom další prostředky ušetřili. Vznikají krásné učební materiály pro děti, učitelé si je předávají. Učíme se dané možnosti využívat v maximální možné míře k vzdělávání dětí i zlepšení své práce. Přežili jsme SCIO testování, odeslání dat do matriky . Společně přemýšlíme , jak dál, vytváříme si takový malý“ HORIZON REPORT 2011″.

Období

Naše vize

1 rok - nová multimediální učebna- doplnění PC do první učebny

- vybudování úložiště DUM

- vybavenost učitelů PC 1:1-  další školení (všichni učitelé si zvyknou na multimediální tabuli stejně jako  na obyčejnou s křídou)

2-3 roky - elektronické čtečky knih  ( nejméně 10)-  dataprojektor do pěti tříd
5 let - přestavba půdních prostor na novou PC učebnu ( naše sci – fi)

computer_5A dále budeme sledovat všechny ICT novinky a aspoň s nimi děti seznamovat, pokud nám na ně nebudou stačit finanční prostředky.Dost možná nás s nimi budou seznamovat děti a my budeme naslouchat.

Budoucnost využívání ICT technologií ve vzdělávání je v učitelích , v jejich zápalu, nasazení, chuti objevovat stále nové věci, předávat je kolegům i dětem. Vím, bez finančních prostředků a jasně nastavených pravidel jde vše hůř. Také občas propadám skepsi, ale jen na chvilku. Můj soukromě-pracovní HORIZON je jasný. Sehnat další finanční prostředky na vybavení i odměny, vytvořit učitelům klid na práci a zapalovat, zapalovat, zapalovat až budou i další hořet. Zapálí přece dál ten, kdo hoří.

Všem v kurzu chci poděkovat za velké množství inspirace. Výborná zkušenost. Děkuji!


Testování a využití dat

Ve svém příspěvku se pokusím na testování podívat ze dvou různých pohledů.

Žáček a testování( a to v první řadě!):

Právě v těchto dnech proběhne na naší škole testování žáků devátého ročníku v rámci projektu Stonožka. Proč vlastně chceme děti testovat? Chceme , aby získaly pohled, jak na tom jsou se svými znalostmi ve srovnání s poměrně velkým počtem svých vrstevníků a zároveň chceme dát dětem možnost, aby si „nanečisto“ vyzkoušeli svůj „přijímačkový den“. Děti motivujeme už před samotným testováním tak, že je dobré mít srovnání, pokud se stejnou skupinou žáků půjdou k přijímacím zkouškám a vzhledem k tomu, že výsledky budeme znát v lednu, je čas případné neúspěchy do dubna napravovat a vylepšovat v rámci individualizovaných hodin českého jazyka a matematiky. Učíme tedy děti pro testy? Myslím, že ne. Musíme je však připravit i na situaci, která je potká , bez ohledu na skutečnost, jestli se nám dané testování líbí nebo ne.

Učitel a testování:

….I když právě ve Washingtonu používaný evaluační program učitelů IMPACT je založen (50%) na výsledcích plošného testování, jenž je dodnes prováděno na papíře. čtení a matematika jsou takto ověřovány ve 3. až 8. ročníku u všech žáků každý rok. Pokud některý učitel 2 roky po sobě nedokáže zajistit , aby se průměr jeho žáků během jeho působení zlepšil, dostane výpověď…

….Využití získaných dat byť jen k částečnému hodnocení schopností učitele je mimořádně problematická záležitost. Nelze pracovat s absolutními výsledky, je třeba hledat přidanou hodnotu….( B. Brdička, Skutečné možnosti využití daty řízeného školství)

Pro většinu učitelů je testování jakýmsi strašákem: Uspějí moji žáci?Jak své výsledky přijmou? Co se vlastně bude porovnávat? Co je to ta přidaná hodnota? Jak vyhodnotí výsledky testování vedení školy?Jak se na něj budou tvářit rodiče? Bude mne někdo v budoucnu odměňovat za tyto výsledky? Bude to vůbec spravedlivé?Kdo a kdy nastaví evaluační program učitelů zcela oficiálně? Jde to vůbec?

Prokousat se všemi daty, která po testování obdržíme, tak to je běh na delší trať – jistě znáte:-). Posoudit spravedlivě učitele podle výsledků testování mi připadá jako věc téměř nemožná. A na co tedy klademe hlavní  důraz u nás? Společně s učiteli porovnáváme výsledek (percentil) v testu studijních předpokladů s výsledkem v MA a ČJ.  Výsledky v MA a ČJ by měly být lepší, to znamená, že jsme studijních předpokladů žáka dokázali využít. Dále se zabýváme tím, jak dopadla skupina našich “ jedničkářů“, „dvojkařů“…jestli nejsou děti naší školy známkově podhodnoceny nebo naopak vzhledem k výkonům v celé zkoumané skupině. Rozbory jednotlivých úloh probíhají v rámci předmětových komisí atd…Myslím, že ani tak nedokážeme všechna data dostatečně využít.

 A dodatek:

:-( nemáme tolik ICT kvalitní techniky, aby mohlo testování probíhat on-line.

A ještě dva tipy pro ostatní :

http://www.kvalitaskoly.cz/

http://nuov.slamka.cz/nuovckk_portal/


Správně metodicky ve čvrtém týdnu…

Některé znalosti máme uložené u svých přátel!…..zaznělo ve studijních materiálech tototo týdne. Když  jsem všechny přečetla a s nimi i diskusní příspěvky, napadlo mne, že : Některé metodické znalosti mám uložené u svých kolegů v tomto kurzu! Děkuji za velké množství nápadů a inspirace všem.

V souvislosti s používáním různých metod jsem si vzpomněla na svou uvádějící paní učitelku, která říkala: Není důležité jak, ale pokus se to „nadrtit“ všechny (matematika). Je to mnoho let a já už vím, že je důležité jak a právě o tom byl tento týden. I cesta je cíl….Ta nová je ale pro mnohé učitele velmi náročná – je daleko jednodušší postavit se před celou třídu a začít vykládat než promyslet práci ve skupinách, zapojit technologie ( pokud je škola má) a individualizovat výuku, případně vytvářet projekt. Mnohým kolegům se jeví tento způsob výuky jako totální chaos a jen velmi těžko se přesvědčují o opaku. Všem „inovátorům“ je potřeba vytvářet  pracovní podmínky a podporovat je.

Virtuální přednášku p. Brdičky jsem tentokrát on-line nestihla ( záznam mám), my v té chvilce projednávali zařízení nové multimediální učebny ( tabule, projektor, PC pro ovládání , nábytek) a na 25 PC, abychom se dopracovali k modelu 1:1, nám  už nezbylo :-( . Finanční prostředky už máme pouze na 5 PC a tak se rozproudila debata – má to vůbec smysl? Po tomto týdnu jsem na 100% přesvědčená, že ano!! Budeme mít nové malé digitální hnízdo pro individualizaci výuky.

A ještě jeden postřeh z tohoto týdne ( i když by spíš patřil do 8. lekce – Budoucnost technologií). V časopisu Reflex byl publikován rozhovor s tvůrcem Skype Jaanem Tallinnem, ve kterém se zamýšlí nad ohrožením lidstva počítači – velmi zajímavé…


Hry, výuka a já

Co učitel, to jiný názor na míru a vhodnost použití her ve výuce. Co je správné? Jak hru správně využít ve výuce – tak to je na každém z nás. Učitel by měl ale v každém případě využití hry umět vysvětlit žákům i svému vedení. Je naprosto nepřípustné “ hrát tajně“ a se žáky po dohodě přepínat okna, když někdo vstoupí…( viz rozhovor s p. učitelkou Pochobradskou), přiznám se , že z toho jsem byla velmi rozpačitá.

Hry ve výuce chápu hlavně jako doplněk, případně motivační činitel a využívám je v hodinách matematiky i informatiky.

Matematika

V matematice se velmi často chodíme “ beránkovat“. To je termín, který se u dětí vžil a kdy využíváme sbírku her paní učitelky Zárubové ze ZŠ Na Beránku. Za její sbírku bych jí ještě jednou velmi ráda poděkovala, odkaz už sem byl vložen opakovaně. My využíváme hlavně logické hry z její sbírky. Občas trénujeme prostorovou představivost na klasické hře MAHJONG. Pokud hru do vyučovací hodiny zařadím, věnujeme se jí s dětmi maximálně 15 minut.

Informatika

V hodinách informatiky jsem si pro sebe rozdělila hry na dvě skupinky. První skupinka her je „odpočinková“ – děti mají hotovou svou práci a zbylo nám pár minut. Na ploše mají připravenou složku a v ní klasické drobné hry, které procvičují představivost, případně cvičí práci s myškou u malých dětí ( např. Morhun , Teris apod…)Takže trénujeme a soutěžíme.

Druhou skupinou jsou hry a programy “ objevitelské“ – vyzkoušej nastavení, sdílení, jednotlivé funkce,omezení a seznam s tím ostatní- tady se danému programu, případně hře věnujeme celou hodinu.A jeden tip - nedávno jsme objevili jednoduchý animační program PIVOT a nananimovat si taneční skupinu byla opravdová zábava.

Náročné komerční aplikace ve výuce nepoužívám i když mi o nich děti nadšeně vyprávějí, nedovolí mi to časová dotace hodin informatiky a  mnohdy ani výkon našich PC.

A na závěr mé herní závislosti:-). Jsem závislá na jedné odpočinkové on-line aplikaci, takže až dočtete příspěvky a budete si chtít v noci odpočinout, zkuste si „zaskreblit“. S dětmi jsme si uspořádali celé scrabblové odpoledne, ale to už byla volnočasová aktivita, nikoliv výuka…i když: Kdo ví?


Učitel musí být víc než “ digitální domorodec“

Přeju všem pěkný den!

Prošla jsem všechny studijní materiály – moc za ně děkuji.  Snad nejvíce mne zaujala tabulka dr. Brdičky Mezi- generační vývoj a porovnání vlastností starší generace a „síťové generace“. Vzdělávat děti bez ICT technologií, pokud má být vzdělání smysluplné a má  využívat všechny dostupné možnosti, prostě nejde. Jaká  má být ale míra „přizpůsobení se“ vlastnostem“ síťové generace? “ Co je správné? Které vlastnosti využít? Které korigovat? Jsou nějaké úplně špatné, máme se pokusit je potlačit?

Pokud budu jako učitel technologie ovládat, budu “ digitální domorodec“. Měli bychom se však snažit o “ vyšší level“ – ovládat a vybírat to, o čem si myslíme, že to má smysl a rozvíjí  osobnost dítěte komplexně. Jsou dovednosti, které ICT technologie nenahradí. Je to komunikace tváří v tvář a schopnost jasně verbálně a nezkratkovitě formulovat své myšlenkya názory. Učme děti, že není správné schovat se za anonymní přezdívku , tak obvyklou ve “ virtuální světě“, která nás zdánlivě zbavuje zodpovědnosti za to, co napíšeme, pošleme, publikujeme, komentujeme.Takových dovedností je celá řada.

Vytvářeli jsme společně s dětmi krásné “ prázdninové prezentace “ a promítali si je na multimediální tabuli. Tvorba děti velmi bavila ( vyhledávaly, tvořily, spolupracovaly…krása!). Pak přišla chvíle, kdy měly své výtvory předvádět a komentovat – a ouha! ( „já mluvit nebudu, nemůžu to raději napsat?….“)

Myslím, že hlavním úkolem nás učitelů je v současné „digitalní době“ zejména propojení toho, co nová digitální doba přináší s tím, co bylo správné v době „starší generace“. Poznáme to ale?


Technologie v 21.století……a velká hlava

Milí kolegové, moc vás zdravím a děkuji za spoustu podnětů nejen panu Brdičkovi,ale také vám všem! Tolik námětů, nápadů-snažím se třídit, analyzovat a přemýšlím, co mne zaujalo nejvíce…..chápejte, prosím, můj příspěvek jako zamyšlení nad pouhým zlomkem problémů, které jsou se zaváděním technologií do vzdělávání v 21.století spojeny.

Jak dál, kde je problém?

V “nejvyšších patrech “ našeho školství vznikl Akční plán Škola pro 21.století , ČŠI v roce 2009 naprosto jasně zmapovala , jak to s využíváním technologií vypadá a závěry jsou více než alarmující(celá zpráva). Na nedostatek finančních prostředků na ICT techniku, pokud využijeme všechny současné možnosti ( projekty v rámci EU), si nyní také stěžovat nemůžeme…Klíčový prvek v celém systému je a vždy bude učitel. Ale vy všichni patříte mezi inovátory, aktivisty, už dávno jste se „vcítili“ a přesto to někdy nejde tak, jak bychom si všichni představovali . Tak začínám mít takový pocit, že obrovský problém je v lidech, kteří v jednotlivých školách rozhodují o nákupu techniky, inovaci ŠVP, dalším směřování školy, kteří by měli nadchnout a zapálit ostatní učitele - ve vedení jednotlivých škol. Pokud vedou školu lidé v tomto ohledu „osvícení“ bude se dařit – finanční prostředky budou využity účelně, zelenou dostanou aktivní a ti pomohou přesvědčit ostatní a vedení škol má možnost tuto snahu náležitě ohodnotit i v dnešní finančně složité době, kdy nám chybí slibovaný karierní řád a finančních prostředků je stále méně vzhledem k ubývajícímu počtu žáků (aspoň u nás). Pokud to ale bude vypadat tak, jak mi napsal jeden kolega – paní ředitelka umí PC jen zapnout a má nás za flákače- pak budou i ostatní učitelé ( říkejme jim “ váhající“) chápat ICT technologie jako něco, co obtěžuje- aby taky ne, pokud jsou nuceni vést např. evidenci v tištěné i elektronické podobě…co kdyby ten počítač zkolaboval?? a na tištěnou jsou zvyklí celá desetiletí a práce na PC je pak navíc.

 Co myslíte, není třeba to vzít za tento konec a „vychovat“ nejprve některá vedení škol?

Nepíše se mi to snadno a přemýšlím, jestli jsem na všechny tyto aktivity měla během roku čas, kolik lidí jsem přesvědčila, zda jsem naplánovala nákup ICT techniky ze „šablon“ tak,aby to opravdu přineslo užitek a pokrok…to ukáže čas….vím jen, že by mi bylo ctí s většinou z vás pracovat a podmínky vám vytvářet. Nevzdávejme to! Stojí to za to!


…a přemýšlím

Zakládám blog na tomto portálu, abych mohla reagovat na přednášková témata v studijním cyklu Vzdělávací technologie v 21.století:-). Jaké to bude? Co přinesou další týdny? to se uvidí….těším se!